Vážení čtenáři, všechno se mění – prostředí, které nás obklopuje, společnost, ve které žijeme, lidé, s nimiž se stýkáme – a samozřejmě i my. Každý z nás to pociťuje sám na sobě. A když se podíváme kolem sebe, zapřemýšlíme nad svým životem a ohlédneme se, tak si uvědomujeme, jak se vše mění – něco k lepšímu, něco k horšímu, ale nic není trvale takové, jaké to bylo dřív. To samozřejmě platí i pro myslivost. Mnohé změny, které přináší doba, přijímáme velmi rádi a rychle je považujeme za samozřejmost. Zvláště v těch případech, když jde o věci, které nám něco usnadňují nebo zpříjemňují. V praktickém výkonu myslivosti je dnes například zcela běžné, že se do honiteb jezdí pohodlnějšími a většinou i pro terén způsobilejšími automobily. Téměř každý myslivec má u sebe mobilní telefon a vývoj je zřetelný i v používání lovecké optiky, zbraní a různého jiného vybavení pro výkon lovu. Ale jde také o, jak se vyvíjí i myšlení a přístup k myslivosti. A v tomto ohledu vzniká bohužel dojem, jako by se u některých myslivců zakonzervovaly postoje z doby, kdy vlastnictví auta značky Trabant bylo pro mnohé ještě zdrojem závisti a volání telefonem na kličku fungovalo přes spojovatele v příslušné telefonní ústředně
v letošním dubnovém čísle Světa myslivosti jsme zveřejnili anketu, v níž jsme se respondentů ptali na to, jak budou vzpomínat na právě skončené desetileté myslivecké období 2003/2004–2012/2013. Anketu jsme připravili s vědomím, že má jednu vadu na kráse – v době, kdy jsme ji pořádali, nebyla ještě známá myslivecká statistika za poslední rok uvedené dekády. Nyní jsou již výsledky hospodaření v uplynulé lovecké sezóně k dispozici, seznámit se s nimi můžete na dalších stranách časopisu.
někde jsem četl, že letošní rok byl pro občany České republiky z mnoha ohledů extrémní. Jen namátkou: byla neobvyklé dlouhá zima, přišly katastrofální povodně a poté neobvyklá vedra, na politické scéně proběhlo nebývale silné zemětřesení … A co myslivci? Kromě toho, že museli čelit výše uvedeným událostem, mnoho z nich prožilo první polovinu roku v nejisté atmosféře spojené s koncem platnosti starých nájemních smluv na honitby a uzavíráním smluv nových, nejeden člen cechu Hubertova měl špatné spaní z úvah o tom, jak se bude vyvíjet proces novelizace zákona o myslivosti iniciovaný Ministerstvem zemědělství. Do toho již „tradiční“ problémy spojené se škodami působenými spárkatou zvěří. Nebyl to jednoduchý půlrok. Přišel však čas letních prázdnin a dovolených, který mnohé problémy odsunul do pozadí: lovíme srnce, pomalu se začínáme těšit na naháňky a uvidíme, co bude dál …
Redakce Světa myslivosti se snažila v první polovině roku sledovat dění na naší myslivecko-politické scéně a diskusi o ministerském návrhu novely zákona o myslivosti. Řada čtenářů se na nás nyní obrací s otázkou, jaký bude další vývoj. Větší radost ze současného dění budou mít odpůrci aktivit bývalého ministra zemědělství Ing. Petra Bendla, který s novelou zákona přišel. Ministerstvo sice návrh rozeslalo počátkem července do mezirezortního připomínkového řízení, ale jeho další osud je nejistý.
proces podepisování nájemních smluv na honitby na další desetileté období je u konce. Mnohé připravil o nervy, přinesl obavy, strach, politikaření. Někteří z nás jsou spokojeni, jiní rozladěni. Někdo přemýšlí o prodeji zbraní, jiný shání tlumič a noční vidění. Každý vidíme nové nájemní smlouvy jinak a jiný máme i pohled do budoucna – na dalších deset let.
Uplynulých dvacet let uteklo jako voda. Lovcům, jimž bylo začátkem 90. let čtyřicet a byli úspěšní, draví a plni síly, je nyní šedesát. Až budou končit současné nájemní smlouvy, bude jim sedmdesát. Roky rychle utíkají, sil ubývá, žebříček hodnot se mění. Některým lovcům již trofeje nic neříkají – buď jich za posledních dvacet let mají plné stěny, nebo je chuť na lov trofejové zvěře již přešla. Ale stále ještě je dost těch, kteří její lov vyhledávají a úlovky černé zvěře počítají na stovky. Mnohé z nich to však časem také přestane bavit a poleví. Bude dost mladých aktivních lovců na to, aby se v dostatečné míře podařilo lovit to, co v honitbách máme, resp. co v nich budeme mít?
návrh novely zákona o myslivosti z dílny Ministerstva zemědělství bude jistě středem pozornosti myslivců ještě mnoho měsíců. V dubnovém čísle Světa myslivosti jsme si přečetli názory opírající se spíše o dohady, jak novela bude vypadat, ale v květnu byl již návrh změn konkrétnější (Svět myslivosti č. 5/2013). Přestože cesta k novele zákona ještě ani nezačala – má před sebou meziresortní připomínkové řízení, posouzení Legislativní radou vlády, předložení do vlády, trojstupňové schvalování v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (včetně pozměňovacích návrhů), schválení v Senátu (anebo také vrácení sněmovně) a nakonec podpis prezidenta – názory na její obsah se již dnes diametrálně odlišují.
česká myslivost prožívá hektické období. Končí většina nájemních smluv v honitbách společenstevních i vlastních, rozběhla se výběrová řízení na honitby Lesů České republiky, s. p. Dosavadní nájemci honiteb LČR, jimž bylo přiznáno opční právo, netrpělivě čekají na výsledky výběrových řízení. Ti, kteří opakovaně zamlčovali skutečné stavy zvěře a manipulovali s výší odstřelu, jsou na tom paradoxně lépe než ti, kteří spolupracovali a nešvindlovali při odstřelu či při jarním sčítání zvěře. O „bohatší“ honitby bude samozřejmě větší zájem a úměrně tomu poklesne pravděpodobnost, že si poctivý nájemce bude moci honitbu pronajmout znovu, bez extrémního zvýšení nájemného.
MYSLIVECKÁ POLITIKA
Co obsahuje návrh novely zákona o myslivosti vypracované MZe? (str. 4)
Redakce
Redakci Světa myslivosti se během uzávěrky dubnového čísla podařilo získat pracovní verze návrhu zákona o myslivosti a prováděcí vyhlášky č. 245/2002 Sb., připravené Ministerstvem zemědělství (stav k 20. únoru 2013). V rámci diskuse zveřejňujeme některé pasáže z návrhu uvedených norem.
někteří z vás se po přečtení rozhovoru s Ing. Radkem Braumem (str. 4–7) leknou, že se blíží konec naší myslivosti (alespoň v její současné podobě), neboť Ministerstvo zemědělství (MZe) hodlá „otevřít“ zákon o myslivosti. Jiní nad tím jen mávnou rukou, protože podobné prohlášení zaznamenali z úst ministra zemědělství Ing. Petra Bendla již vloni přibližně touto dobou (Svět myslivosti č. 3/2012), ale nic se nestalo. Jak tedy aktuální informace o novelizaci mysliveckého zákona hodnotit? Má smysl se jimi zabývat? Domnívám se, že ano, neboť situace za rok se přece jen změnila.
v historii lidstva najdeme nepřeberné množství příkladů vedoucích k pochybnostem, zda vědecký název člověk rozumný (Homo sapiens) odpovídá skutečnosti. Řadu z nich zaznamenáváme také ve vztahu k přírodě a jejím obyvatelům. V každé době se našli „průkopníci“, jejichž snahou bylo vylepšit flóru či faunu ve svém okolí. Z různých konců světa si přiváželi různé rostliny a vypouštěli různá zvířata, aby obohatili své zahrady a menažérie. Odtud byl jen kousek do volné přírody. Většina takových pokusů naštěstí skončila neúspěšně. Některé z úspěšných však s sebou bohužel nesly a dosud nesou jen stopy zkázy.
Sentiment australských osadníků ke staré vlasti, projevený tím, že si s sebou do nového domova přivezli kočky domácí, lišky či králíky, přivedl na pokraj vyhynutí vzácné australské vačnatce. Králík přeměnil velkou část australského území v polopoušť. Pro podobné případy ale nemusíme chodit daleko – všichni dobře známe nekonečný boj s bolševníkem velkolepým a křídlatkou japonskou (už máme i křídlatku českou!), rostlinami přivezenými do Evropy v první polovině 19. století zahradníky ke zkrášlení zahrad. Ze zajímavých exotů se za několik desetiletí staly nezničitelné invazní druhy, s nimiž bojuje téměř celá Evropa.
v únoru loňského roku většina z nás jásala nad tím, že myslivost byla zapsána na Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury ČR (Svět myslivosti č. 3/2012). Jedním z hlavních argumentů pro zápis bylo zachování mysliveckých tradic. Kdo se pohybuje „v terénu“, v honitbách, mezi myslivci, musí si o tom však myslet své. Neustále se setkáváme s nejrůznějším porušováním mysliveckých tradic, a jak se zdá, nikomu to nevadí. Alespoň to tak navenek vypadá. Myslíme to s dodržováním tradic vážně, nebo jsou to jen prázdná slova?
Jeden ze smutných příkladů je možné pozorovat víceméně pravidelně o podzimních a zimních víkendech na společných lovech, dnes nejčastěji na naháňkách na černou zvěř. Řeč je o výřadech. Znáte to: naháňka končí, začíná být chladno, pomalu se stmívá, tak honem, honem, ať to máme rychle za sebou a můžeme do hospody.
tak je zase jeden rok za námi. Zatím jen kalendářní, ale brzy skončí i ten myslivecký. A s ním i nájmy na honitby a možná i dlouholetá přátelství. Časy se mění rychleji, než si patrně všichni uvědomujeme. Neměli bychom se v předvánočním čase na chvilku zastavit a popřemýšlet? Stojí nám to pachtění vůbec za to?
Za posledních dvacet let jsme získali mnoho. Máme kvalitní auta, bezvadnou loveckou výzbroj a výstroj, můžeme si koupit jakoukoliv zbraň. Můžeme si koupit, co chceme, téměř vše, pokud na to máme. Kulovnice, brokovnice, optiku pro denní i noční vidění, fotopasti, střelivo těch nejlepších značek, oblečení a boty se supermembránami, poplatkové lovy ... Jediné, co nelze koupit, je pohoda, zdraví, přátelství a kamarádi. Hodnoty, které nás s nabývajícím majetkem jaksi opouštějí. Dát dohromady partu kamarádů, mezi nimiž se cítíme dobře, a strávit společně s nimi alespoň dva dny, to se podaří jen zřídka. A to, aby po lovu poseděli lovci společně s honci a vůdci psů, to se již téměř nestává. Poděkování zástupce lovců (často i krále honu) personálu u výřadu se také často nevidí, i když je výřad dobrý a den se vydařil.
v české myslivecké mluvě se velmi často používají expresivní adjektiva typu nežádoucí, odstřelový, nevhodný nebo průběrný. Pokud jimi označíme jedince či populaci, je jisté, že mají osud zpečetěn. Průběrně lovíme nebo redukujeme, abychom dosáhli požadovaných (zpravidla lepších) parametrů. To, že bychom měli v podstatě zlikvidovat (odstranit, vystřílet, eliminovat) jednu ze dvou populací spárkaté zvěře žijící na území ČR jen proto, že je nepůvodní, je však svým způsobem unikát. Této „pozornosti“, jak určitě víte, se dočkali kamzíci v Jeseníkách, jejichž populace byla ještě před 20 lety chloubou Jeseníků, aktuálně přežívá v malé části někdejšího areálu výskytu. Populace vzbuzující emoce, populace, kvůli níž jsou sepisovány petice, populace, pro kterou stojí za to pořádat vědecké semináře. Populace, jejíž existenci stojí za to bránit před samozvanými „řediteli přírodních jevů a procesů“!
Vážení čtenáři,
letos jsem měl možnost zúčastnit se v poměrně krátkém sledu dvou odborných mysliveckých seminářů. První byl věnován problematice chovu zajíce a králíka (Svět myslivosti č. 6 a 7/2012), druhý sikům (Svět myslivosti č. 7/2012). Ačkoliv spolu semináře tematicky nijak nekorespondovaly, byly důkazem naprostého selhání mysliveckého hospodaření s druhy, jimž byly věnovány. Zatímco v případě zajíce jsme svědky katastrofálního trvalého poklesu stavů, u siky je tomu naopak – téměř nečinně přihlížíme jeho neuvěřitelné populační explozi. Stejné parametry jako u siků vykazuje také populační křivka černé zvěře, s níž si rovněž nevíme rady. Zdá se, že stejný osud, jaký jsme připravili v minulosti koroptvi a v současnosti zajíci, trpělivě chystáme i bažantovi, který na většině území přežívá jen ve vypouštěcích voliérách otevírajících se těsně poté, co je obstoupí myslivci.
naše zemědělská krajina není v dobrém stavu. Na tom se shodnou téměř všichni, kdo se v ní pohybují, ať to jsou myslivci, ornitologové, botanici, půdní biologové nebo obyvatelé venkova. Dokonce mnozí zemědělci nepovažují dnešní stav za uspokojivý, stejně jako starostky a starostové obcí, které musí každoročně vynakládat nemalé prostředky z hubených obecních rozpočtů na odstranění erozí splavené ornice z obcí. Čím úrodnější kraj, tím větší intenzita zemědělství a rozlohy lánů.
Současný systém dotací bohužel žene zemědělce k obdělávání co největších půdních celků plodinami, které jsou momentálně dotačně nejvýhodnější. Střídání obilí, řepky a kukuřice, které dohromady tvoří více než 85 % (!) pěstovaných plodin, však představuje dlouhodobě devastační osevní postup podporující erozi, snížení úrodnosti a celkovou degradaci zemědělské krajiny.
snad téměř všichni se shodneme na tom, že současný zákon o myslivosti správně pohlíží na zvěř jako na obnovitelné přírodní bohatství, představované populacemi určitých druhů volně žijících živočichů. Zákon obsahuje i další proklamace, jimž také nelze nic vytknout. Myslivost je podle něho souborem činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému, přičemž zásadami chovu se mimo jiné rozumí zachování rovnováhy mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím, udržování přírodní kvality genofondu zvěře, cílené zvyšování její chovné kvality a úprava stavů zvěře na optimální stav.
