je příjemné zjistit, že stále existují honitby a oblasti chovu zvěře, kde se navzdory dnešní myslivosti nepříliš nakloněné době daří aplikovat osvědčené postupy myslivecké péče o zvěř, využívat při tom moderní poznatky vědy, výzkumu a techniky a dosahovat výborné výsledky nejen v chovu zvěře, ale též v péči o její životní prostředí. Moc jich není, ale přece jen jsou. Mezi takové oblasti patří slovenská Poľana, proslulá především chovem jelení zvěře.
Podobné honitby u nás i na Slovensku mají zpravidla velkou výměru a jediného vlastníka a uživatele, který dlouhodobě uplatňuje smysluplná pravidla chovu, dokáže kontrolovat jeho výsledky a reagovat na aktuální situaci přijetím potřebných opatření. Jednoduše řečeno – má chov ve svých rukou. To je to, co bohužel chybí většině našich malých pronajatých honiteb. S jistotou lze říci, že do budoucna nemůžeme počítat s vytvářením rozsáhlých honiteb, takže jedinou cestou, jak zlepšit chov zvěře a řešit problémy s tím související, je chov na větších územních celcích. Jak však vidno, o zakládání oblastí chovu není příliš velký zájem, protože kdyby tomu tak nebylo, existovalo by jich mnohem více než dnes. To je však stará známá písnička, které již většina posluchačů nevěnuje pozornost. Dokud však nebudeme mít zájem sami něco změnit, můžeme po silných trofejích jen zálibně pokukovat.
Na Poľane jsou fascinující – měřeno našim pohledem – nízké početní stavy jelení zvěře, s nimiž tamní myslivci hospodaří, přičemž nelze přehlédnout, že jim do hospodaření zasahují predátoři, hlavně vlci.
toto číslo Světa myslivosti se k vám dostává začátkem měsíce června, měsíce myslivosti. Červen nebyl zvolen za měsíc myslivosti náhodou – v přírodě přicházejí na svět nové životy, které často potřebují lidskou péči a ochranu. V červnu si také připomínáme, že myslivci mají jednu velkou povinnost: propagovat svou činnost na veřejnosti a především mezi mládeží. Získáváme tím nové zájemce o myslivost. Především by však akce měly směřovat k „výchově“ veřejnosti, aby byla k myslivosti tolerantnější.
Velice mě potěšilo, že hlavním tématem tohoto čísla je práce s mládeží. Dovolte mi na tomto místě krátké zamyšlení nad významem propagace myslivosti, v našem případě práce s mladou generací.
Vážení čtenáři, v tomto čísle našeho časopisu věnujeme poměrně dost prostoru tématu veletrhů a výstav, jejichž frekvence bývá na jaře pravidelně vyšší než v jiných ročních obdobích. Kromě článku o novinkách z veletrhu IWA v Norimberku, reportáže z veletrhu Fehova pořádaného v Budapešti či informací z přehlídek trofejí z různých míst ČR přinášíme rozsáhlejší materiál o tzv. Světové výstavě vývoje myslivosti a lovectví, která proběhla v druhé polovině března v Brně a též vzpomínku na I. mezinárodní loveckou výstavu zorganizovanou ve Vídni v r. 1910. Poslední dvě akce spojil záměr organizátorů první z nich – uspořádat po sto letech od konání vídeňské výstavy jako vzpomínku důstojnou akci stejných, ne-li lepších parametrů.
Pořádání akce typu světové výstavy myslivosti je pro každý stát velmi významná událost a pro jeho mysliveckou populaci svátek. Potenciální návštěvníci sledují z médií průběh příprav, těší se na výstavu a jsou zvědaví na její podobu, kterou následně hodnotí. Jak z tohoto pohledu vyšla výstava v Brně? Možná vám to bude připadat trochu schizofrenní, ale jako propadák a současně jako vcelku příjemná akce, která se u nás již dlouho nekonala. Záleží na úhlu pohledu.
do rukou se vám dostává číslo Světa myslivosti, které se věnuje mj. sokolnictví. Nás sokolníky těší zájem myslivecké veřejnosti o tuto tradiční součást myslivosti a rádi se dělíme o své zkušenosti s dravci, kteří jsou neodmyslitelnou součástí našich sokolnických životů.
Domnívám se, že řada z vás, erudovaných myslivců, dokáže dobře pochopit pouto mezi člověkem a vycvičeným zvířetem.
Nejznámějším a nejrozšířenějším příkladem je lovecká kynologie, v jejímž případě jde o sepětí člověka – myslivce a domestikovaného zvířete – loveckého psa. Známe také fretkování, bohužel u nás dnes již téměř nepoužívané, a i další, pro nás exotické způsoby lovu, např. lov antilop cvičeným gepardem či ryb ochočenými kormorány. Zvláštní je i pouto mezi sokolníkem a jeho dravcem.
asi se shodneme na tom, že odborná literatura by měla patřit k „povinné výbavě“ každého myslivce. Někdo si vystačí s knihami, z nichž se učil ke zkoušce z myslivosti, jiný bedlivě sleduje knižní novinky a průběžně doplňuje svou knihovnu. V některých případech přeroste touha po knihách ve sběratelskou vášeň a dotyčný navštěvuje kromě knihkupectví též antikvariáty. Odbornou mysliveckou literaturu, zejména její současnou produkci, jsme si vybrali jako téma pro březnové číslo našeho časopisu. Třetí kalendářní měsíc letošního roku se pro zamyšlení nad knihami ostatně přímo nabízel – před 55 lety byl u nás březen poprvé vyhlášen Měsícem knihy.
je téměř jisté, že hodnocení uplynulé lovecké sezóny nebude nijak oslnivé. Zklamáním pro většinu myslivců byly výřady drobné zvěře. Ani v oblastech tradičně bohatých na zajíce a bažanty, jako jsou Břeclavsko, Hodonínsko a Znojemsko, nedosahovaly výřady očekávané výše. Rozumní hospodáři v některých honitbách, poté co na prvním honu zjistili, jaká je skutečnost, od dalších raději upustili. A tak se posezení na posledních lečích velmi často měnilo v otevřené diskusní fórum, probírající vliv různých faktorů na stavy drobné zvěře. Množství diskutérů a příspěvků svědčilo o tom, že o osud drobné zvěře se strachuje velká část zúčastněných. Diskuse bývají často velmi bouřlivé a mnohdy, alespoň pro mě, jsou nejpěknějším zážitkem z honu. Je potěšující sledovat, kolik tzv. „obyčejných myslivců“ ví, o čem mluví, zná odbornou literaturu a často ti nejméně nápadní překvapí hlubokými znalostmi a zdravým úsudkem. Ještě jedna věc je na skupině diskutérů nápadná.
Svět Myslivosti: Vyšiel SVĚT MYSLIVOSTI Č. 11/2009
Vyšiel novembrové číslo
Jan Votava
Vážení čtenáři,
v nedávné době jsem se zúčastnil několika jednání souvisejících s budoucím vývojem české myslivosti. Pokusím se s vámi podělit o poznatky z těchto setkání.
Začátkem září se na ministerstvu zemědělství vyjadřovali zástupci myslivců, vlastníků pozemků a různých subjektů ke koncepci rozvoje myslivosti. O několik dní později jsem v Židlochovicích se zájmem sledoval referáty kolegů ze zahraničí na jedno z aktuálních témat středoevropské myslivosti, jímž je postavení myslivců ve společnosti.
Svět Myslivosti: Vyšiel SVĚT MYSLIVOSTI Č. 10/2009
Vyšiel októbrové číslo
JUDr. Ing. Jiří Staněk, CSc.
Vážení čtenáři, tento úvodník by mohl mít titulek „Není zákon jako zákon“, protože se v něm chci krátce zamyslet nad zákonem o myslivosti, který platí u nás, tedy v ČR, a zákonem o myslivosti, který s účinností od 1. září 2009 platí na Slovensku.
Dlouhá historie společného státu a z toho vyplývající stejné společensko-politické i ostatní podmínky včetně změn vlastnických vztahů k půdě po roce 1989 umožňují hodnotit, resp. srovnávat právní úpravu na úseku myslivosti, zvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že výchozí a určující podmínky pro přijetí nové právní úpravy myslivosti byly jak v Česku, tak na Slovensku v zásadě stejné.
Vážení čtenáři, rád bych v tomto úvodníku zmínil tři zdánlivě nesouvisející témata, která podle mého soudu vypovídají leccos o naší myslivosti.
Prvním z nich je myslivecká statistika, evergreen české myslivosti, která je pro některé myslivce dogmatem, pro jiné terčem úšklebků. Ať si o myslivecké statistice myslíme cokoliv, musíme přiznat, že je to jediná možnost k získání meziročně srovnatelných dat, a nic na tom nemění skutečnost, že jsou zatížena jen těžko odhadnutelnou chybou.
se zájmem jsem si přečetl anketu na stránkách červencového Světa myslivosti k otázce „Co je ještě myslivost?“, kterou položila redakce vybraným respondentům v souvislosti s intenzivními chovy zvěře. Toto téma začala myslivecká veřejnost více vnímat v době, kdy se naplno provalil skandál se „světovým“ rekordem jelena uloveného v Bulharsku a odchovaného v Rakousku, který na chvíli zatřásl i Mezinárodní radou pro myslivost a ochranu zvěře (CIC).
čím jiným začít tento úvodník než ohlédnutím za veletrhem Natura viva 2009, jehož součástí byla národní přehlídka trofejí, tedy akce, která se koná jednou za pět let. Je pravda, že odstup od minulé národní přehlídky byl o rok kratší, ale to nic nemění na významu, který se této akci všeobecně přikládá.
Jaká tedy byla Natura viva 2009? Pokud by se měl hledat výstižný přívlastek, asi nejvhodnější by bylo použít výraz „standardní“.
současný zákon o myslivosti definuje myslivost jako
- soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a
- spolkovou činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví.
Zvěř je tímto zákonem prohlášena za obnovitelné přírodní bohatství. Zatímco český jazyk používá spolu s polštinou pro citovaný soubor činností výraz „myslivost“, v ostatních jazycích se používá pouze výraz „lov“, přestože se ve střední Evropě soubory činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěří neliší a zákony o myslivosti, resp. lovu, jsou si velmi podobné.
o některých věcech víme, že nejsou optimální a že bychom mohli či spíše měli ve svém zájmu usilovat o jejich zlepšení. Současně si však uvědomujeme, že uvedeme-li věci do pohybu s cílem změnit současný stav, nečeká nás snadná cesta a výsledek našeho snažení může být přinejmenším nejistý. Obáváme se toho, že ve finále bychom mohli zjistit, že výsledná změna je spíše k horšímu. A tak přešlapujeme na místě, přemýšlíme a diskutujeme. Pro jistotu však potichu, abychom neupoutali pozornost těch, kteří by také chtěli změnu, ale opačným směrem, a naše počínání by je mohlo probudit k aktivitě. Občas zanadáváme na současný stav, občas si oddechneme, že by mohlo být ještě hůře. O čem je řeč? O našem zákonu o myslivosti.
březnem skončil další myslivecký rok a nastal čas k jeho zhodnocení a naplánování dalších aktivit. Řada z nás bude průběžně sledovat aktuální stavy zvěře v honitbách, její zdravotní stav a také výši škod působených zvěří. Zároveň budeme hodnotit, jak se podařilo plnit plán lovu, s jakými problémy jsme se museli vyrovnat, zda jsme dosáhli cílů stanovených v uplynulém období atd. Zkusme k tomuto bilancování přistoupit s odpovědností a rozvahou, bez zbytečného sentimentu a hlavně bez přístupu, který je v myslivosti velmi častý a lze shrnout do věty: takhle se to dělalo vždy. Mějme na paměti, že myslivecké tradice vznikly v kontextu úrovně poznání své doby, tehdejšího stavu společnosti, životního stylu lidí a charakteru myslivosti. K našim úkolům patří udržovat je, ale nezakonzervovat. Na to, jak se v posledním desetiletí změnilo mnohé v naší myslivosti, je třeba reagovat změnou přístupu k hospodaření se zvěří. Proto není v pořádku, když necháváme bez povšimnutí např. novinky v poznání biologie zvěře.
úvodník do březnového čísla našeho časopisu píši ještě plný dojmů z dortmundského veletrhu Jagd und Hund. Přestože návštěva některého ze zahraničních mysliveckých veletrhů je každý rok obvyklou součástí redakční práce a veletrhy jsou si dost podobné, vždy se na reportáž těším. Pokaždé lze totiž v záplavě nabídky zboží, v pestrém doprovodném programu či při diskusi s návštěvníky objevit nějakou zajímavost či detail, získat inspiraci.
Na letošní ročník veletrhu v Dortmundu jsem byl velmi zvědav. Když jsem ho navštívil v r. 2007, bylo tzv. partnerským státem Polsko. Tenkrát mne napadlo, že by i pro naši republiku bylo dobré prezentovat se na největším evropském mysliveckém veletrhu. V loňském roce se objevily první informace, že česká strana jedná se zástupci výstaviště o partnerství pro r. 2009 a začátkem letošního vyšly v našem odborném tisku inzeráty oznamující, že tomu tak skutečně bude. Dalším důvodem k návštěvě bylo mistrovství Evropy ve vábení jelenů, které bylo součástí doprovodného programu. Termín konání veletrhu jsem si tedy napevno zapsal do svého kalendáře.
je příjemné zjistit, že stále existují honitby a oblasti chovu zvěře, kde se navzdory dnešní myslivosti nepříliš nakloněné době daří aplikovat osvědčené postupy myslivecké péče o zvěř, využívat při tom moderní poznatky vědy, výzkumu a techniky a dosahovat výborné výsledky nejen v chovu zvěře, ale též v péči o její životní prostředí. Moc jich není, ale přece jen jsou. Mezi takové oblasti patří slovenská Poľana, proslulá především chovem jelení zvěře.
v tomto čísle našeho časopisu věnujeme poměrně dost prostoru tématu veletrhů a výstav, jejichž frekvence bývá na jaře pravidelně vyšší než v jiných ročních obdobích. Kromě článku o novinkách z veletrhu IWA v Norimberku, reportáže z veletrhu Fehova pořádaného v Budapešti či informací z přehlídek trofejí z různých míst ČR přinášíme rozsáhlejší materiál o tzv. Světové výstavě vývoje myslivosti a lovectví, která proběhla v druhé polovině března v Brně a též vzpomínku na I. mezinárodní loveckou výstavu zorganizovanou ve Vídni v r. 1910. Poslední dvě akce spojil záměr organizátorů první z nich – uspořádat po sto letech od konání vídeňské výstavy jako vzpomínku důstojnou akci stejných, ne-li lepších parametrů.
